Setkání.

Emanuel Lešehrad

Setkání.
Ta rozkošná koketa s kloboučkem v berlínském stylu. Já potkal ji ulicí, když jsem šel k večeru domů; já stiskl jí ručku a zíral jí pátravě v oči, jak hledal bych stopu těch dávných a mladických tužeb... Pak spolu jsme bloudili blaženi šedivou třídou a mluvili dlouho o kalných a bojácných touhách, jež dávno už znikly a nyní se probraly ze sna, když náhle její prsty jsem cítil ve svojí dlani. Ta přítomnost ženy mne uvedla v podivné chvění, tak vítaný byl mi ten okamžik vlahého štěstí, tak milý a rozkošný po dlouhých, prosněných letech. A lidé pak říkají s úsměvem zkušených starců, že život je nádherný, jen ženy činí jej smutným, oh, juž přítomnost její činí jej stokráte krasším. 47