Letní den.

Emanuel Lešehrad

Letní den.
Ten šedý hvozd už na vše zapomněl; zapadly doby, které bolely. Je červen. V stráni javor rozpučel. A země září všemi barvami. Ztracené stezky hledám pod strání. Co zbylo z toho, co jsem uschoval? Ten šedý hvozd se tuším zapomněl, když zahalil se v roucho sváteční. A pláče spadly s větví šumících. Ty hnijí v mechu dávno setlelém. A vidím tady dámy galantní, jak na provázku vedou mopslíky. A země voní. To je nezvyklé. A moje duše celá zmatena pokleká zbožně v záři sluneční a líbá vroucně kalich blatouchu. 57