V zahradě.

Emanuel Lešehrad

V zahradě.
Já kráčel pustou zahradou, tam kvetly rudé květy. Jak mladé štěstí hořely a bledly zas. Já stanul a utrh’ květ. V mé ruce svad, jakoby mráz jej spálil. 41 A marně jsem ho zahříval na svojí vřelé hrudi. Již nerozkvet. A příští rok umřela bledá dívka, kterou jsem vroucně miloval. Já marně prosil nebe a plakal u bran Osudu. Uvadla jak ten kvítek. Jak mladé štěstí, hořící v melancholickém sadě.