Orchis maculata.

Emanuel Lešehrad

Orchis maculata.
Daleko v krajině tropu jsi vzrostla, má duše. Pod tichým klenutím palem a blankytným nebem rozvila’s kalich svůj bílý a zářící štěstím nejsladčím polibkům slunce a oblakům vůní... Však jednou přistáli cizinci k tichému břehu. Násilím vyrvali kořeny z mateřské prsti. Do tvrdé, skalnaté ornice vsadili tebe a chtěli, by’s kvetla v studeném, polárním vzduchu. Ach, nevlídné sněhy vyrudly pestré tvé barvy, a větry rozvály všechny tvé líbezné vůně v divokých vichřicích soumračných, polárních krajin. Podlomen žalem a vysílen marnivým sněním útrpně hledím, jak skřehlé a žluté tvé listy k zemi se sklánějí spáleny krutými mrazy. 6