Nový svět.

Emanuel Lešehrad

Nový svět.
Ty povadlé nivy, kde oko únavou hasne, ty stromy, jež vzrostly z půdy, kde nemoci hnízdí. Mdlé chvíle znaveně plíží se neschůdnou stezkou, v paprscích luny a mlhami říjnové noci. Co platno, že mnohé zašlo, co na jaře rostlo; keř, zničený hmyzemhmyzem, jenž přilét z dalekých krajin, keř, planoucí květy a svadlý v požáru léta, kdy přece již tolik sliboval krásného nésti. Co platno však zoufat s takovým povadlým keřem? Přece je jinde na tisíce krásnějších květů, které jsem zachránil před mstivým pohledem Smutku. Mé nivy jsou krásné a září pestrostí duhy; mám nadějí více než mohu jenom si přáti, mám veliké vášně a srdce hořící láskou.