PŘEDOBRAZ ČLOVĚKA
Předobraz člověka, jenž ve věčnosti byl
již před vtělením jeho v sféře pozemské,
se vznáší v meziplanetárním prostoru
jak síla praducha, jež touží vtělovat
se ustavičně v hmotu, znova rodit se.
Ten jediný zná taje Vesmíru.
Je hostem na hvězdách, je ve všem stvoření,
jež určeno má mocnou budoucnost,
je nejsilnější ze všech paprsků
a světlem duchovním, od boha vyslaným,
jak matné zrcadlení vyšší jsoucnosti.
Je plodem úrodného lůna Nicoty,
z níž Všechno pochází,
sám hrůzná představa a přece úžasná,
jež pamatuje Chaos prasvětný,
v němž o jsoucno své bojovala již
s kosmickým obrem, Ohněm-netvorem,
jenž nemohl ji pozřít, zničiti,
neb Praduch ochraňoval ji svým závojem.
Tak prostupuje všemi sférami
a hledá, kde by odpočinul si
na chvíli, jež se věky věků zdá,
na nekonečné pouti vesmírem.
10
A nalezne-li někde vhodný svět,
tu projeví se rozumovou bytostí,
jež touží po duchovní oblasti,
v níž tuší vyšší osud svůj.
Když odpočinul si, zas dále putuje
a za věky se jinde znovuvtěluje
11