STAVITELÉ CHRÁMU

Otokar Březina

Viděli jsme zástupy nesčíslné Ponurou majestátností věcí(Na) kráčeli smutni Cizí byly si duše jak by každá z jiného světa(Na) po tajemném ztroskotání zachránila se na zem(Na) I snily o svých ztrátách(Na) O samotách uprostřed magických lesů nad nimiž slunce(Na) podobno ptáku zlatými křídly nekonečnými brázdilo ether(Na) celým vesmírem letěla jeho píseň o slávě života harmonického(Na) o zázracích tvůrčího jitra v zahradách země a podmořských nížin(Na) v modrých preriích vzduchu a vody(Na) v oceány se sklánělo v žízni a pijíc rozvlnilo je bouří(Na) v jeskyně ametystové pod ledovci západů do hnízda horských růží šlo spáti(Na) a jeho sen viditelný hra tisíců bratrských sluncí(Na) tančících v rythmech hudby melancholické vznášel se nekonečnostmi(Na) zářící láskou Noc dávala hovořit květům o jejich léčivé síle(Na) a opojení jež dřímá v hroznech a máku Znali jemná slova(Na) jež jako rozhozené zrní lákají ptáky A zvířata lesní(Na) která neokusila krve je přítulně navštěvovala(Na) Snili o městech jež vládnou nad zeměmi O rozkoši práce(Na) slavnostním zvonění kladiv zkrocení ohně závratích boje(Na) signálech jízdy sladkosti nebezpečenství hrdosti dávajících(Na) smělosti ruky jež hází tajemné sítě nad národy(Na) a o slovech jež jako smolné věnce padají na města nepřátelská(Na) O pýše orlů na horách osamělých jejichž vířící křídla(Na) rychlostí letu zdají se nehybně ztuhlá jak z kovu(Na) a stačí zrakům protínajícím soumračný vesmír jak hvězdy(Na) O rozkoši zničení triumfální jízdě cyklonů nad rovinami(Na) požárech lesů ledových vichřicích polů o démonickém výsměchu živlů(Na) které v řinčení přetrhaných řetězů blesky vybíjejí se v chaos(Na) O tragické žízni hledajících honbě která tajemství stíhá(Na) cestami nesčetných světů ústících v jediném světě(Na) zmateně probíhá tisíciletími číhá na předvěkých pohřebištích(Na) a jako na skoby řeřavé ještě dokuté právě posledním úderem kladiv(Na) na slunce věší svá tenata neviditelná(Na) a lovecké sítě spouští v plamenná moře která je tráví(Na) jak pavučiny A odsouzená hledati věčně(Na) mate se mlčeními která si kolem ní odpovídají(Na) v magických dotknutích rukou v agonii mučených zvířat(Na) v početí zakrytém blesky v šílenství strhaných zraků i v pýše(Na) zahrabávající do země stopy jimiž jsi kráčel(Na) Snili o rozkoších nejistoty a hry rozčilení tržišť(Na) o zmatku tisíce jazyků pokřikem plnících duši jak přístaviště(Na) kam ze všech moří se vracejí lodě a kde orgie bázní(Na) nadějí krve a hříchu přehlušují hukot moří(Na) a pozdravnou střelbu a orchestry přijíždějících(Na) A večer o sladkosti hudby táhnoucí nábřežími(Na) jak etherná mlha do níž se stápí tisíce světel(Na) nad řekami jež jako žíly studené záře zdají se prýštit(Na) z měsíce O ženách záhadných zemdlených tíží své krásy(Na) jež volají milence písněmi zadumčivými A jejichž šepot(Na) a vlnění šatů zdá se zakleto v květech a dřímotě keřů(Na) bílé ve fosforném jiskření drahokamů a rtů halí se v soumrak(Na) jak by jich ruce s pohyby hadů uspávaných kouzlem(Na) házely zrní magické vůně v srdce zapálená jich zraky(Na) a v omamném kouři k odpovědi vyvolávaly duše mrtvých(Na) Ale nejposlednější ze všech jak jsme zakvíleli láskou(Na) miliony vyděděných mravenci kteří vyhrnuli se z lomů(Na) otroci kteří plíží se žitím jak sady zapovězenými(Na) táhli kolem nás mlčky Umdlená jejich duše neměla snů(Na) Jen v zajiskření očí při úderu rány neočekávané(Na) viděli nad sebou klenutí nebes zčernalé soumrakem věku(Na) jako strop ponuré dílny začazené prací tisíciletou(Na) dmychaly větry do výhní pod obzorem v Gehennu rudého žáru(Na) kde celé pralesy vyvrácené zdály se praskat vln ohnivou tíží(Na) a jako bubliny vyfouklé ze skla blankyty země objímající(Na) hrající duhou a modrem kopule etherných paláců štěstí(Na) okna na vrcholu klenby pro světlo s výše se tavily v páře(Na) a kroužily pěnou po hladinách varu připraveného(Na) jehož reflex přes celý hvězdnatý zenit se šířil(Na) a v sazích mraků se chytal jak zlatý písek slepený krví(Na) gigantské pohybující se stíny promítaly se na něm(Na) jak obraz tajemného zápasu kolem věčných ohňů(Na) Mezi nimi šli stavitelé tvého chrámu Ti jediní ze všech(Na) poznávali se znameními Jako slib jiných nebes a země(Na) viděli hrůzu a nádheru věcí V plnosti nesčíslných forem(Na) cítili prvotní napjetí tvého tvůrčího dechu(Na) jež jako Eliášovo světlo ze všech nejvyšších linií krásy se jiskří(Na) nad krajinami oblaky věků zatíženými(Na) a ranami blesků ochromí zčernalou ruku odvážlivého(Na) Vykoupením tajemné viny byla jim bolest a práce(Na) Jistotou cesty vnitřní radost nepohnutá bílá a silná jak slunce(Na) jež třeba neviditelné uprostřed bouře a noci(Na) dle věčného zákona vládne zemí Vítězů matku a sestru(Na) ve květu tisíciletí na rtech zardění jitřní vítali ženu(Na) a souhvězdí letní Orel Labuť Delfín a Lyra(Na) vstávala v záři do jejich nocí po dni který se dloužil(Na) K milionům trpících bratří bylo poslání jejich(Na) jako k najmutí dělníků k stavbě Ale aby žhavější byla(Na) slova najímajících a ruce odměňujících horkostí touhy(Na) tvá spravedlnost silná a vládnoucí smrtí(Na) rtům jejich odňala vzpomínku na všechnu sladkost země(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

27. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARO. (Josef Lukavský)
  2. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  3. SLUNCE. (Antonín Sova)
  4. TĚLO (Otokar Březina)
  5. Slavný smutek. (Otokar Březina)
  6. Štěstí, zlatý pták. (Karel Babánek)
  7. Subtilní pantheista. (Zikmund Winter)
  8. Kdo pozvedl mě k Slunci do závrati (Růžena Jesenská)
  9. Legenda o mnichu Antonínu. (Milan Fučík)
  10. LOVCI KRÁSY. (Antonín Sova)