ZEMĚ VÍTĚZŮ

Otokar Březina

V chlad večera jak horkou krví politá se země kouřila(J9m) a vůní krve přilákané stíny půlnocí se z lesů plížily(J10m) šly němé hodiny po nesčíslných skrytých bojištích(J8m) zrak do všech hlubin pronikající setmělý slzami(J8m) když náhle nad horami východu se vzňalo jitro tajemné(J9m) jak vysílené země halucinace magií měsíce(J9m) se nepřístupné moře světla pohnulo a z břehů vylilo(J9m) a zemi zaplavilo jedním přílivem Od království(J8m) se rozlévalo v království a na dně jeho lesy chvěly se(J9m) jak vegetace řas v tekutém větru harmonických vln(J8m) a města v kletbě usínající se tměla ze hlubin(J8m) a věže jejich kathedrál a klášterů a hvězdáren(J8m) a vězení A když se převalily vlny světelné(J8m) hle květem modrých plamenů zem po nich hořela(J7m) kapradí tropické se pozdvihlo na kmenech etherných(J8m) sil nesčíslné vodotrysky jiskřící se hvězdami(J8m) a růže jako vůní víry šumící(J6m) se rozpěnily na hladinách zelených a dlouhé zachvění(J9m) životem země letělo jak procitnutí zraku nového(J9m) a věci na svou minulost a budoucnost se rozpomínaly(J9m) Prameny zapomenuté vykřikly z nitra skal(J7m) o nejžhavějších sluncích předvěkých a cestách jeskyněmi křišťálů(J10m) kde kovy magické o příští moci sní(J6m) a zajásaly nadějí o slávě veleřek a oblaků a ledovců(J11m) a moří na svých vlnách jitra kolébajících(J7m) Nad zahradami lesy neviditelné se vůní pozdravovaly(J10m) a větry vydaly zpět hudbu polibků(J6m) jež po staletí v hloubku žití padaly jak sémě čistší rozkoše(J10m) již nese v sobě léto národů(J5m) Těm kteří snesli bdění chvíle té se duše na rty blížila(J9m) a vlna důvěrnosti neznámé je zachvátila jako šílenství(J10m) hlas jejich nejtajemnější se nad zeměmi rozléhal(J8m) a ze sta duší hřměla odpověď na slova nevyslovená(J9m) i cítil každý ve svém zmatení přítomnost tisíců(J8m) Neb v těchto chvílích duše řadily se podle světel svých(J8m) vojsk nesmrtelných přehlídka před zrakem Všudypřítomným(J8m) a každá myšlenka se stala setkáním všech nekonečností(J9m) Jak průhledný byl čas a k oslepnutí vzplál Jak den(J7m) v němž všechna slunce vesmíru by vyšla najednou(J7m) svým světlem dálkou neseslabeným a zahořela nad zemí(J9m) O vroucnost modlitby jíž omdlévala naděje(J7m) by vstala udivena jako smrt na prahu nesčíslných životů(J10m) Hle věků pohnutím v němž jednou světy potápěly se(J8m) v hlubiny světa tohoto jak trosky fregat obtížených bohatstvím(J10m) když skvoucí vyjely z tajemných přístavů(J6m) a bouří která slove stvořením se ztroskotávaly(J8m) uprostřed vichřic všemi hlasy bolesti a lásky burácejících(J10m) uprostřed požárů jež všechny hvězdy v dálku šířily(J8m) v noc nekonečností jak samohaše krvavé(J7m) nad mořem metamorfos vlastní vlny pohlcujícím(J8m) po celá staletí a přece nenasyceným(J7m) jak korálové ostrovy se ukládala země Vítězů(J9m) v slavnost půlnocí tvůj prostor chvěl se jemným jiskřením(J8m) jak vojska andělů by letěla jím v ozářených oblacích(J9m) od světa k světu nesouce tvá poselství(J6m) a odlesk jejich pancířů ze světel stříbrných se zemí zrcadlil(J10m) až nesčíslní spící z těžkých snů se probouzeli s úsměvem(J9m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

15. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MUČENÍCI. (Otokar Březina)
  2. V LISTOPADU... (Růžena Jesenská)
  3. NOC MĚSÍČNÁ... (Kamil Berdych)
  4. MORAVA. (Josef Holý)
  5. Náš den. (František Cajthaml-Liberté)
  6. REAKCE (Antonín Sova)
  7. TANEČNICE (Rudolf Medek)
  8. XLII. Co jest slza? – Skvostná karbunkule (Jan Neruda)
  9. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)
  10. FANTOM. (Zikmund Winter)