OBROZENÍ
Je písní den. Slunce blaží.
Tu procítá duše, žízní
po doušku blankytu – blouznivá duše –
Spočívám v křesle. Pozorný. Němý.
Sen zrozený ze sna. Stříbrný paprsek
tancuje na dlažbě síně.
Tam sedí mé dumy v smutečních řízách,
na flétny hrají: teskní.
Teď vykřikly strachem. Prchají v zmatku.
Zářivý příboj dere se oknem,
proudí a roste a jásá! –
Světelné moře.
A duch můj se vrhá
do vln a koupe se
v slunečných vlnách.
Večer.
Osleplá okna; sšeřená místnost.
V nejhlubším stínu
dřímám.
O slunci zdá se duši.
98