OBROZENÍ

Emanuel Lešehrad

OBROZENÍ
Je písní den. Slunce blaží. Tu procítá duše, žízní po doušku blankytu – blouznivá duše – Spočívám v křesle. Pozorný. Němý. Sen zrozený ze sna. Stříbrný paprsek tancuje na dlažbě síně. Tam sedí mé dumy v smutečních řízách, na flétny hrají: teskní. Teď vykřikly strachem. Prchají v zmatku. Zářivý příboj dere se oknem, proudí a roste a jásá! – Světelné moře. A duch můj se vrhá do vln a koupe se v slunečných vlnách. Večer. Osleplá okna; sšeřená místnost. V nejhlubším stínu dřímám. O slunci zdá se duši. 98