NEMOCNÝ

Emanuel Lešehrad

NEMOCNÝ
Před oknem rozkvétá kaštan. Bdím. Matko! Stiskni mi ruku. Pohlaď mne něžným slovem. Nesmíš vidět, že trpím. Dlouhé noci probdíš u mého lůžka, abys mne ukonejšila. Má dobrá matko! Zmrazeny naděje, o nichž jsi snila, rozváta píseň, kterou jsi pěla, a mé srdce mučí touha. 18