ZRCADLO

Emanuel Lešehrad

ZRCADLO
Ticho houstlo v síni. Přemýšlivě stál jsem před zrcadlem, které v chladné hladi obráželo moje tváře. Zkoumavě jsem zíral v ustarané rysy, v přísný výraz, snící o fantomu lásky. Rozpomínal jsem se na bujného hocha, jenž zde kdysi stával; který se teď změnil v rozvážného muže. Šerem prokvet’ vzduch. Tu jsem sklopil oči v mlčelivém smutku. A jak ve snu schýlila se ke mně hlava jinochova, políbila rty mé, zašeptala: „Bratře, dosud není všechno ztraceno..ztraceno... 21