BOLEST

Emanuel Lešehrad

BOLEST
V hloubce dřímalo město v sněhovém hávu. Oči pátraly ve tmě. V krbu dováděl oheň. Srdce mé bdělo. V dveřích zjevil se jinoch, mlčky zíraje na mne. Z krbu vytrysk’ pruh světla rudě do jeho tváře zjizvené žalem. Dlouho díval se na mne uspávajícím zrakem; když pak odcházel do tmy, za ním musil jsem jíti v osudnou dálku. 27