ADAGIO

Emanuel Lešehrad

ADAGIO
Sněhové vločky celují zemi; v očích se stmívá. Ruce, jež drží zavřenou knihu, na prsou odpočívají; u mého lože hlídá zář lampy. Nádherná žena přichází z ticha ve sklence růži nalíti vody. Bělostné světlo plní můj pokoj. Sněhové vločky slétají k zemi váhavě... měkce... 29