VI. – V zrak duše závoj přítmí pad’...

Emanuel Lešehrad

VI.
– V zrak duše závoj přítmí pad’... – V zrak duše závoj přítmí pad’...
Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad. Tam v stříbře luny rozvíjí se bílý záhon lilií, a víly k stonům louten mdlých v rej pílí v dlouhých alejích, kde dřímou bájní ptáci. – Hle, vůně nyjí ze zahrad. Pojď, půjdem’ květy natrhat. Tmou víly šílí v tancích svých, je teskno v sirých alejích. A zámek v hávu večera se shlíží v oku jezera. Sní před ním bájní ptáci. – Vždyť mužem’ také tancovat. Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad. V snech vodotrysk lká večerem. Spí sivý blankyt s jezerem. Nech rozkvést, milá, nyvý smích v mých sněhobílých liliích. [10]

Kniha Milencovy písně (1924)
Autor Emanuel Lešehrad