VI. – V zrak duše závoj přítmí pad’...

Emanuel Lešehrad

VI.
– V zrak duše závoj přítmí pad’... – V zrak duše závoj přítmí pad’...
 Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad. Tam v stříbře luny rozvíjí se bílý záhon lilií, a víly k stonům louten mdlých v rej pílí v dlouhých alejích, kde dřímou bájní ptáci. – Hle, vůně nyjí ze zahrad. Pojď, půjdem’ květy natrhat. Tmou víly šílí v tancích svých, je teskno v sirých alejích. A zámek v hávu večera se shlíží v oku jezera. Sní před ním bájní ptáci. – Vždyť mužem’ také tancovat. Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad. V snech vodotrysk lká večerem. Spí sivý blankyt s jezerem. Nech rozkvést, milá, nyvý smích v mých sněhobílých liliích. [10]
Básně v knize Milencovy písně:
  1. I. Niva se stmívá.
  2. II. V spícím sadě s amorety,
  3. III. Večerní chvílí
  4. IV. Než vzplá zas luny jas,
  5. V. Zprahlá ústa žízní,
  6. VI. – V zrak duše závoj přítmí pad’...
  7. VII. Již tiše, tiše vzplaň,
  8. VIII. Vzala plaché srdce,
  9. IX. Prší mhou tesknou do šera
  10. X. Co se ti zdálo, milenče,
  11. XI. V noční tiši zní dva hlasy:
  12. XII. Víš-Ii, milá, co je žena?
  13. XIII. Bdí tři sestry
  14. XIV. Odešla v podletí... odešla... nepřišla...
  15. XV. Ty tmavé oči dumavé
  16. XVI. – Jdi spat, mé srdce ubohé,
  17. XVII. V skráně mé sněhy padly,
  18. XVIII. Sni jen, sni v svém jarém žití
  19. XIX. Obloha něžně se sklání
  20. XX. Slavík, slyš, pěje
  21. XXI. Pod strání s vesnicí
  22. XXII. Blankyt žhoucí, louky skvoucí, zelené,
  23. XXIII. Vánky vějí, pějí,
  24. XXIV. Mlčení jitra zpívá.
  25. XXV. Tvé zlaté oči chtivě žhou.
  26. XXVI. Je smavý letní, zlatoplavý den,
  27. XXVII. Jak pestrá kytka rozkvet’ svět
  28. XXVIII. Všude rudé kvítí svítí
  29. XXIX. Hřejivý vzduch
  30. XXX. Ó růže žhavé, ó růže smavé,