XXVII. Jak pestrá kytka rozkvet’ svět

Emanuel Lešehrad

XXVII.
Jak pestrá kytka rozkvet’ svět Jak pestrá kytka rozkvet’ svět
 v sváteční váze země, sluneční jas jak boží ret celuje tvorstvo jemně. Co díš té kráse, již jsi shléd’? – Je čarovné slunce, je čarovný květ, však nyní můj údiv div divoucí jímá: v kolébce dítě dřímá. Jak brány ráje paže žen, rozkoš jak sady svádí, pták srdce pěje opojen o věčném jase mládí. Co díš té kráse okouzlen? – Je čarovná žena, je čarovný sen, však nyní jak na zázrak zrak můj se dívá: v kolébce vesmír zpívá. [31]
Básně v knize Milencovy písně:
  1. I. Niva se stmívá.
  2. II. V spícím sadě s amorety,
  3. III. Večerní chvílí
  4. IV. Než vzplá zas luny jas,
  5. V. Zprahlá ústa žízní,
  6. VI. – V zrak duše závoj přítmí pad’...
  7. VII. Již tiše, tiše vzplaň,
  8. VIII. Vzala plaché srdce,
  9. IX. Prší mhou tesknou do šera
  10. X. Co se ti zdálo, milenče,
  11. XI. V noční tiši zní dva hlasy:
  12. XII. Víš-Ii, milá, co je žena?
  13. XIII. Bdí tři sestry
  14. XIV. Odešla v podletí... odešla... nepřišla...
  15. XV. Ty tmavé oči dumavé
  16. XVI. – Jdi spat, mé srdce ubohé,
  17. XVII. V skráně mé sněhy padly,
  18. XVIII. Sni jen, sni v svém jarém žití
  19. XIX. Obloha něžně se sklání
  20. XX. Slavík, slyš, pěje
  21. XXI. Pod strání s vesnicí
  22. XXII. Blankyt žhoucí, louky skvoucí, zelené,
  23. XXIII. Vánky vějí, pějí,
  24. XXIV. Mlčení jitra zpívá.
  25. XXV. Tvé zlaté oči chtivě žhou.
  26. XXVI. Je smavý letní, zlatoplavý den,
  27. XXVII. Jak pestrá kytka rozkvet’ svět
  28. XXVIII. Všude rudé kvítí svítí
  29. XXIX. Hřejivý vzduch
  30. XXX. Ó růže žhavé, ó růže smavé,