NEDĚLE SRDCE
Stojím u otevřeného okna. Ulice se hemží lidmi a projíždějícími povozy; střechy domů pestří se v křišťálovém vzduchu, a v přízemí chvilkou zazní chraplavý monolog gramofonu.
Je letní nedělní odpoledne.
Baldachýn nebe plaje světle fialkový. Věže katedrály rostou k oblakům.
Teskním do ulice.
Za visutými žaluziemi protějšího okna září dvě děvčátka.
Čtou z veliké knihy.
Mají bílé šaty, zlaté vlasy a čekankově modré oči.
Z blízkého sadu prýští medová vůně oliv.
Jsem blažený, jako by mi bylo teprve dvanáct let.
A měl jsem bílé šaty, zlaté vlasy a čekankově modré oči.
46