NEDĚLE SRDCE

Emanuel Lešehrad

NEDĚLE SRDCE
Stojím u otevřeného okna. Ulice se hemží lidmi a projíždějícími povozy; střechy domů pestří se v křišťálovém vzduchu, a v přízemí chvilkou zazní chraplavý monolog gramofonu. Je letní nedělní odpoledne. Baldachýn nebe plaje světle fialkový. Věže katedrály rostou k oblakům. Teskním do ulice. Za visutými žaluziemi protějšího okna září dvě děvčátka. Čtou z veliké knihy. Mají bílé šaty, zlaté vlasy a čekankově modré oči. Z blízkého sadu prýští medová vůně oliv. Jsem blažený, jako by mi bylo teprve dvanáct let. A měl jsem bílé šaty, zlaté vlasy a čekankově modré oči. 46