STESK ZVADÁNÍ

Emanuel Lešehrad

STESK ZVADÁNÍ
Zežloutlé listí prší na cestu stromořadí..stromořadí... Odumírající iluse opadávají se stromu Života. Přišla Jeseň, milenka samotářských duší..duší... Nebe je smutné a slunce lítostivě hledí závojem mlh na osiřelou krajinu. Ze zahrady line se hořký pach listí a květin, jež zemřely stářím. Severák prohání se po polích..polích... Stráně jsou holé, háj je pustý. Chceš, má duše, půjdeme spolu do stromořadí a usedneme na prázdnou lavičku, kam nepřichází již nikdo, a budeme sledovati, jak listí prší se stromů. 52