STVOŘITELŮV SMUTEK
Na počátku byla bolest a bolest byla u mne a já jsem byl bolest.
V bezmezné prostoře spal jsem a snil o stvoření.
Neboť nemám začátku ni konce; a věčný život jsem.
I procitl jsem a počal přemítati o stvoření světa.
A svět byl ve mně a všechny jeho zázraky; neboť jsem prapůvod Všeho.
Tu počal jsem tvořit nebe a zemi.
Však bolestné bylo mé dílo, a nebe i země bolestí byly.
I počal jsem truchlit, když jsem stvořil svět; a bylo mi smutno pro stvoření.
Hory zvedaly se k oblakům a neklidná moře hučela v hlubině; ale já truchlil.
Tehdy jsem stvořil muže a ženu z bláta a vody; a nic nebylo mocnější mne.
Vdechl jsem duši do jejich těl; a jejich těla obživla.
Vložil jsem srdce do jejich prsou; a jejich ústa promluvila.
Dal jsem jim moc nad zemí; a vládci světa učinil jsem je.
Tak jsem dovršil dílo své tvorby; a můj zrak těkal oblastí světa.
Hvězdy kroužily svými drahami, a slunce ohlašovalo den a měsíc noc, ale já snil ve věčnosti a truchlil.
Neb svět povstal ze mne a svět jsem byl já.
Ne v radosti jsem tvořil, ale v bolesti, a bolest stala se údělem světa.
35
Takto mluvili lidé, jež jsem stvořil:
„V potu tváří vyděláváme chléb svůj a bolest je naším osudem. Proč jsi nás stvořil, ukrutný Jahve? Proč jsi nás nenechal sníti v klíně věčnosti?
Prokletý buď den, kdy jsi stvořil nebe a zemi. Neboť nikoli z radosti, ale z bolesti své jsi tvořil.
A k podobě své stvořil jsi člověka, avšak z bláta a vody, aby věděl, že prachem je a v prach se obrátí.
A duši jsi vdechl do jeho těla, abys jej učinil nevolníkem svým.
A srdce jsi vložil do jeho hrudi, aby se trýznil a trápil.
A dal jsi mu moc nad zemí a zvěři podobnými učinil jsi nás.“
*
Tvořil jsem z bolesti a bolest sklízím.
Vím; že bych byl dovedl stvořiti jiné dílo, ale bolest má byla silnější vůle.
A netvořil jsem to, co jsem měl tvořiti.
Ó, poznání, stvořiti dílo a zatruchliti nad ním.
Tehdy jsem viděl svou chybu.
Ti, jež jsem stvořil; klnuli mi a strojili úklady.
Pravili: jsme zlí, stvořil nás zlý bůh.
A vyhostili mne z chrámů, které mi vystavěli; neboť neporozuměli mé bolesti.
Bolest je zaslepila, že nechápali boha, že zapomněli, že jsou stvořeni nejen k obrazu božímu, ale i k bolesti boží.
Ale oni se zatvrdili: a tak jsem pocítil nesmírnou lítost.
36
A lidé tonuli v zlu a zapomněli na boha!
Neboť zavřeli chrámy a zabili kněze; a téměř nebylo člověka; jenž by mne opravdově miloval.
Vystavěli oltáře a postavili na ně ženu a přišli a křičeli:
Ejhle bůh!
A já jsem všechno slyšel a nebylo větší bolesti nežli byla bolest má.
I zažehl jsem znamení na nebi a seslal rány na lidstvo; však marně..marně...
Mé jméno je potupeno, mé dílo zneuctěno, že nelze je milovati.
*
Zničím svět, který jsem stvořil; to je má vůle.
Zplodil jsem bolest; a bolest vymyslila zlo.
Bolest stvořila i zničí svět lidí.
Nechtěli míti bolesti a oddali se zlu. A zlo jsou lidé.
Stvořil jsem bolest; ale lidé jí nepřekonali láskou.
Stvořil jsem tělo a s ním zárodek zla.
Ale teď zničím tělo i zlo. Lidé mne zradili, káceli mé sochy a vztyčili sochy sobě.
Totoť je má vůle: Nebude již starého světa a nebude lidí a bude, jak bylo na počátku.
Jsou ještě jiné tvary, jež mohu vymysliti.
Je ještě jiná touha, již mohu uskutečniti.
Zničím své dílo, abych měl volnost: budu přemítati.
Nestvořiti bytostí, které by cítily bolesti: toho je třeba.
Jsou ještě jiné dny, než oněch sedm dnů stvoření: a těm věřím.
37
Je ještě jiná myšlenka, nežli na počátku světa: a tu nutno uskutečniti.
Přišel čas přeměniti bolest v radost.
Pak přerodí se svět v ohni vesmírné lásky.
38