PES

Emanuel Lešehrad

PES
Samotář měl psa: bílého špice. Mima. Moudré zvíře, přítulné, milé. Pes večer vždy sedával na okně a díval se do stmívajícího se sadu. Vydržel tak hodiny: básnický pes. Po nějaké době pes pošel. Samotář, zvyklý psu a teskně po něm, dlíval u opuštěného okna, na němž pes sedával a snil. Kteréhosi večera zdálo se mu, že pes – mrtvý Mim – opět sedí na okně a hledí do sadu. Vžil se v onu myšlenku tak, že skutečně psa viděl. Od té doby on a přelud psa sedali spolu večer u okna a dívali se do stmívající se krajiny: básník a přelud! 54