MODRÉ SVĚTLO

Emanuel Lešehrad

MODRÉ SVĚTLO
Slunce žhlo s nejmodřejšího nebe. Kráčel jsem březovým hájem, jenž vybíhal mi vstříc z horské rokle. Mezi kmeny zahlédl jsem nenadále studni z neotesaných balvanů a nad její obrubou skláněla se rusálka. Přistoupil jsem k ní a řekl: – Má drahá, prosím, nechte mne napíti se vody, v níž se zhlížíte. Jdu z daleka a jsem unavený. Poutníče, lituji tebe, ale není tam vody. – Má drahá, proč tedy hledíte do studně; zajisté je hluboká, pojme vás závrať. Poutníče, nevím, je-li hluboká nebo mělká, nevidím dna, ale vidím v ní modré světlo, jež naplňuje srdce blažeností. Pojal jsem ji za ruku a řekl: – Modré světlo? Hledám je v celém světě, řadu let. Poutníče, pohlédni do studny. Zatím odběhnu natrhati květiny. – Ano, vidím v ní modré světlo; to je hluboká studna, má drahá, pojímá mne závrať, děkuji vám; nenahlédnu do ní již nikdy. Ohlížím se, avšak rusálka již zmizela. A tak musím hleděti do oné studny, očarován, připiat neviditelným poutem k modrému světlu. 44
Básně v knize Most nad světem (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 7):
  1. HRAD DUŠE
  2. POHÁDKA O POZEMSKÉ LÁSCE
  3. BÍLÝ PAPRSEK
  4. CESTA DO MĚSÍCE
  5. V NOCI
  6. STVOŘITELŮV SMUTEK
  7. KLEC
  8. MOŘE
  9. TOUHA
  10. MODRÉ SVĚTLO
  11. VZÁCNÁ CHVÍLE
  12. NEDĚLE SRDCE
  13. NÁVĚŠTNÍ TABULE
  14. LETNÍ JITRO
  15. PROTĚŽ
  16. RŮŽOVÁ PŘÍHODA
  17. STESK ZVADÁNÍ
  18. PODOBIZNA
  19. PES
  20. MILOVNÍK PAVOUKŮ
  21. OSTROV ZAPOMENUTÍ
  22. SVĚTOOBČANŮV SEN
  23. VNITŘNÍ ŽIVOT
  24. TAJEMSTVÍ NOCI
  25. EXTASE
  26. PLANETY
  27. DOZPĚV