Tys nešla.

Otokar Březina

Příliš brzy jsem rozsvítil lampy a do váz natrhal kvítí(Na) a vůněmi jež v plamenech šlehají krví své síně jsem nadech(Na) koberce prostřel jsem naléval vína v nichž slunce minulá svítí(Na) jež před lety usínala v chudých mých vinohradech(Na) Tys nešla Hodiny z dálky se smály má jara v nich jasmíny kvetla(Na) a dýchala na tvůj neznámý obraz věnčený lilijemi(Na) čas vadl růže mé chřadly vína má hořkla rudla má světla(Na) a sny jež jsem ti naproti vyslal se vrátily teskny a němy(Na) Tys nešla Zaklínal jsem tě magií Vůle jež prostorem sálá(Na) proudy tajemných spojení a přenáší nejhlubší chvění(Na) Větrům jsem házel setbu své touhy aby v duši ti splála(Na) v ohnivé keře a suggescí vůně vedla tvé snění(Na) S dušemi básníků jsem hovořil o tvé váhavé chůzi(Na) naděje má s umdleným úsměvem seděla na prahu dveří(Na) oněmly cesty bázní se schoulily stromy a v soumraku hrůzy(Na) šlépěje přátelských kroků jak černým sněhem se zaváty šeří(Na) Tys nešla Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad Či leká(Na) tě oblak jenž zhaslými slunci se pozdvih a nad mým domem se prostřel(Na) Či smrt která zabíjí v křižovatkách mé hosty a čeká(Na) až sám se přiblížím k oknu blízko na osudný dostřel(Na) Je pozdě již Záclony zdvihám okna svá bez bázně otvírám výším(Na) a od hvězd zvoní mi píseň započatá před staletími(Na) neznámý hlas tvůj chladivým nárazem etheru slyším(Na) z té písně věčné se třásti tony přitlumenými(Na) V noci všech světů padá kde polibků jásavá bouře se sráží(Na) jež rozžehá v křížení blesků nesčetné životy příští(Na) Věř my se to líbáme tisící retů objetím tisíců paží(Na) ve věčnosti bolestné něhy jež od věků do věků prýští(Na) Ve vášnivém tepotu věčného Srdce jež tisíci údery buší(Na) v tušení jež prochází hroby a svítí z budoucích zoří(Na) v tajemství Zrání jež v jedné duši slívá tisíce duší(Na) a pohledem letícím věky na tváři spřízněné hoří(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

55. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ POZDRAV SLUNCI. (Karel Toman)
  2. Bylo to na podzim, k večeru... ( K. Egor)
  3. VÍNO. (Adolf Červinka)
  4. DOUŠEK VĚČNOSTI. (František Taufer)
  5. Chvála selky (Stanislav Kostka Neumann)
  6. XV. (Xaver Dvořák)
  7. Z NEZNÁMA tě volám. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. OKNO. (Sigismund Bouška)
  9. Vzkaz domů. (Ferdinand Písecký)
  10. Ó tys můj Bůh, pro jehož velké Příští (Růžena Jesenská)