DOUŠEK VĚČNOSTI.

František Taufer

Ó nalij, nalij přehořkého vína, jež uzrálo ve vinohradech žití, ať v opojení žal můj pousíná a zvolna do snů hedvábného klína si ulehne jak v nejvonnější kvítí. A v sadech země plody plné zlata mi trhej, růžové a ojíněné... A jako větev, kdy s ní byla sňata úroda zralých plodů přebohatá, chci zvednouti se v modro zamyšlené. Dej závoj zapomnění mému zraku, ať odpoutám se z těla, roven ptáku, svým duchem pluji v modru po oblaku a kdesi v kosmu ztratím sama sebe...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1022. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chvála selky (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Svantovitu (Rudolf Medek)
  3. SUSANA (Jan Opolský)
  4. JUDEA (Jan Opolský)
  5. Žalm. (Xaver Dvořák)
  6. Tys nešla. (Otokar Březina)
  7. Přetékající pohár (František Gellner)
  8. XV. (Xaver Dvořák)
  9. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  10. NOC PŘED VINOBRANÍM. (Antonín Sova)