SUSANA

Jan Opolský

Nad poupě šafránu, blesk mandloňových květů, nad roucho červcové je hořící tvůj vlas, nad hebkost lichotnou a kyprost taburetů, nad víno ze slunce už smysly opila’s. Nad večer východní jsi jiskrného zření, tvých prsů vztyčený a uzardělý hrot nad horské růže puk si oči moje cení, nad úkryt měsíčný kdes’ ve hladině vod. Nad všecku vilnost vln, jež celuje tě v lázni, však marna touha má, jež nemá obživy, nad vinnou amforu, jíž žízeň nevyprázdní, nad papyr nečtený, jenž volně práchniví. Nad smrt, jíž pohrdám, v mém záští je víc’ jedu než v dutém prstenu, jenž naráz otráví, tvé krásy smyslné tich uctít’ nedovedu, jak ženu bezectnou tě vleču před davy.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1229. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chvála selky (Stanislav Kostka Neumann)
  2. JUDEA (Jan Opolský)
  3. Bílé objetí. (František Sís)
  4. ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ. (František Taufer)
  5. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  6. ***   Po ňader Tvých bělosti skvoucí, (Vladimír Houdek)
  7. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  8. ZÁŘÍ (Rudolf Medek)
  9. DOUŠEK VĚČNOSTI. (František Taufer)
  10. ŽHOUCÍ SRDCE (Rudolf Medek)