ŽELEZNÍ OŘI
Pokaždé kdykoli poblíž nádraží kráčím,
úchvatné mámení v žhavé mysli mé vzrůstá.
Nárazy vozů v mou mysl vábivě znějí,
výskoty píšťal mne zpíjí
stejně jak víno neb hudba. –
Řady zřím zelených, rudých,
hnědých a našedlých vozů.
Železní oři!
Čekáte na kolejnicích rozjezdu v daleké kraje,
podobny ptákům, již k jihu odlétnout chtějí.
Odvážní oři!
Miluji láskou vás vroucnou, protože letíte světem,
podobny neznavným větrům kroužíte před tváří Země,
vidíte národy, moře, horstva a města i pouště.
Evropu s jejími křídly,
Asie světlo,
Afriku s procitlou rasou, zlato burs Američanů,
australských pastvisek úsměv.
Rozkošní oři!
Milenky tančící k vřeskům živelné hudby;
slyšíte nenávist, lásku, niterné zvony,
které vším hlaholí lidstvem.
115
Změna a nestálost blahá život váš celý,
poutníci bludní,
již vždy se vracíte k rodnému prahu,
aby zas tuláckou vášní puzeny, prchly jste v dálku,
větrem a horami, mořem
nově se zpíjely v závrať.
Tuláci smělí!
Křídlatí oři!
Můj duch se rozjíždí s vámi
současně na všechny strany
v pomezí světa.
Urputných neštěstí čety,
osud jež v cestu nám staví,
prohry jsou života mého, přes které výhry zas nové
nadějně letí.
*
Nadšeně kroužiti chtěl bych s loděmi, s železnicemi,
s hrdými vzducholoděmi kolem tvých prsou, ó, světe!
Podoben motýlu zářných, slunečních barev,
který se nad květem houpá, opájen krásou a vůní
umění květenství, dychtiv polibků jeho.
Vítězný duchu!
V červáncích budoucna vidím
světelnou nadzemskou dráhu
116
od země v prostor:
Letící vlak se jím řítí k přátelské hvězdě,
nese jí bratrský pozdrav
člověka Nového Věku!
117