ŽELEZNÍ OŘI

ŽELEZNÍ OŘI
Pokaždé kdykoli poblíž nádraží kráčím, úchvatné mámení v žhavé mysli mé vzrůstá. Nárazy vozů v mou mysl vábivě znějí, výskoty píšťal mne zpíjí stejně jak víno neb hudba. – Řady zřím zelených, rudých, hnědých a našedlých vozů. Železní oři! Čekáte na kolejnicích rozjezdu v daleké kraje, podobny ptákům, již k jihu odlétnout chtějí. Odvážní oři! Miluji láskou vás vroucnou, protože letíte světem, podobny neznavným větrům kroužíte před tváří Země, vidíte národy, moře, horstva a města i pouště. Evropu s jejími křídly, Asie světlo, Afriku s procitlou rasou, zlato burs Američanů, australských pastvisek úsměv. Rozkošní oři! Milenky tančící k vřeskům živelné hudby; slyšíte nenávist, lásku, niterné zvony, které vším hlaholí lidstvem. 115 Změna a nestálost blahá život váš celý, poutníci bludní, již vždy se vracíte k rodnému prahu, aby zas tuláckou vášní puzeny, prchly jste v dálku, větrem a horami, mořem nově se zpíjely v závrať. Tuláci smělí! Křídlatí oři! Můj duch se rozjíždí s vámi současně na všechny strany v pomezí světa. Urputných neštěstí čety, osud jež v cestu nám staví, prohry jsou života mého, přes které výhry zas nové nadějně letí. *
Nadšeně kroužiti chtěl bych s loděmi, s železnicemi, s hrdými vzducholoděmi kolem tvých prsou, ó, světe! Podoben motýlu zářných, slunečních barev, který se nad květem houpá, opájen krásou a vůní umění květenství, dychtiv polibků jeho. Vítězný duchu! V červáncích budoucna vidím světelnou nadzemskou dráhu 116 od země v prostor: Letící vlak se jím řítí k přátelské hvězdě, nese jí bratrský pozdrav člověka Nového Věku! 117