FILM OČÍ

Emanuel Lešehrad

FILM OČÍ
Před okny mými pásma sněhu a bláta, vůz i zvíře kams’ chvátá s břemeny svými. Snoubí se nebe a země, příroda do lidí vniká, směje se, vzlyká v jiných i ve mně. Jilmy se ve spaní nudí, Ivota – ptáče s plakátu skáče, který vzplál rudí. V povětří vločky bílé, na zemi lidé víří, masky i zrůdy míří do pastí chvíle. Samice neukojené, jaré i staré mušky, živůtky, stužky, osudu vír je žene průlomy světel a stínů k jámě, jež změní 169 pestré to vření, chtění i snění v prostou hlínu. 170