USMĚVAVÝ SMUTEK

USMĚVAVÝ SMUTEK
K žalu dnes ladím svou lyru, k žalu dnes ladím své srdce, milence zemřelo dítě, v neznámo odešla dcera, nadějná, ruměnná růže. Zesnula v rozpuku jarém, uvadla na trsu žití, podťata choroby mrazem, milostný, cudný květ jarní, laskaný polibky slunce. Milenko, skloň smutnou hlavu na rámě bratrsky sdílné, vyplač se, bytosti drahá, vyroň svou mateřskou bolest. Slzy tvé osuším vlasy. Pohleď, jak krajina září, poslyš, jak ptáky sad pěje, myslíš, že dcera tvá mrtva, zatím však dcera tvá žije, před námi znova se zrodí. Neplač, má milenko sladká! Nelkej, ó, lyro mé vášně! V růžové lodyze najdeš, v ševelu listoví poznáš odešlou, mrtvou svou dceru; v zvědavých pohledech dětí, zrozených k životu právě, v kouzelném jaru a létu, v jeseni, v zasněné zimě spřízněně pozdraví tebe. 27 Neplač, má milenko sladká! Neplač již, duše mé duše! mnohé, co v žití nás potká trudného, bezútěšného, zkouškou je vnitřního světa. Život je úžasně krásný, život je šlechetný, slavný, dcera tvá z života vyšla, v život se promění znova, v radostné podobě vstane. Milenko, světlá má ženo, slunce mé mužnosti jasné, netruchli nad mrtvým tělem, z kterého vylétla duše, motýl jak vylétá z kukly, s úsměvem pochovej dceru v oddanou, útulnou zemi, vrátí se jedenkrát k tobě, vrátí, ó, milenko, jistě v nesčetných zázracích země! 28