ZEMĚ

ZEMĚ
Planeto skvoucí, jež mne zrodila’s, bohyně, která tančíš Vesmírem, pramáti, země, hvězdo vznešená! Myšlenko zářná, dcero věčnosti, živící tvorstvo mlékem prsů svých, zdravě se dmoucích v bouřném nadšení. Velebná matko vodstev, pohoří, rodičko, slávo lidských životů, kterých v svém klíně střežíš žárlivě. Velehor paží k srdci přivíjíš honosná města, skromné dědiny, pralesy, sady, moře, jezera. Skřivanů trylky plesáš v oblacích, hukoty strojů tebou dýchají, blankytem tmíš se, záříš temnotou. Učencům dáváš chtivě nahlédat do tajných desek věčných zákonů, které v ně ryla ruka pravěká! 61 Básníkům ladíš k zpěvům varyta, štětci dáš mluvit, dlátu, nástrojům, skýtáš jim barvy, světla, peruti! Prorokům vnukáš jiskru vidění, v oddaných srdcích víru rozžíháš, po Pravdě touhu, božství jediném! Bezměrná lásko, rodná planeto, kolébko všech nás, hrobe kvetoucí, obroditelko smírná Adama! Před tebou není dobra, zlovůle, všechno je nutnost, zákon, účelnost, neobsáhnutý vývoj pralátky. Pravěká růže lučin světelných, oteckým zrakem slunce líbaná, milostná sestro luny úsměvné. Květná číš’ srdce vděkem přetéká, pohledům tvým se cudně otvírá, podobna svlačci slunce chtivému. V hukotu varhan korun pralesních, v kankánu moří smrští vzedmutých, za hřmění sopek ze snů procitlých, 62 s oblačných hrotů vážných ledovců plamenným zpěvem tebe velebím: Pramáti, země, hvězdo vznešená! 63