DÍKŮVZDÁNÍ

DÍKŮVZDÁNÍ
Slunce a větry a skály, očistné vody, úrodná země, pomozte mi vyřknouti modlitbu díků za milost žití. Na vlídném chlumu se tyčím, ztepilá sosna, jak jinoch zlákaný žitím, pohledem objímající dráždivé dálky, čekaje v odevzdanosti hrdinné víry nepohod vítězných zkoušek, pohody přátelských darů, za všechno stejně jsa vděčen, odměnou maje, že mohu růsti, těšit se z oblaků, země, zpívat. Ptáci jsou slova mé chvály, vůně jsou vzdechem mé hrudi, motýli dovádějící kolem mých větví úsměv můj sdílejí s krajem, který mne ochotně hostí vláhou a světlem, ozdoben slavnostní řízou květnatých lučin. 127 Na vlídném chlumu se tyčím, blažená sosna, spínám své kořeny v zemi, spínám své haluze k nebi, pokorně šeptám: „Člověče-bože, mravenče-bože, odlesku věčného jitra, nepomíjivý, obměnný, protože nutný, v bratrském spříznění sladkém tulím se k tobě v radosti, bolesti soudruh, který se proměnil kouzlem v Přírodu samu. Klíčem svých kořenů skrytých Zemi chci otevřít tobě, všemocnou lučebnou dílnu, v které se schystává pokrm pro lačné tělo, v které se hromadí kovy, v které se topivo tvoří, v které se krystaly vzácných kamenů rodí, v které je přípravna tajná všemožných barviv miliard květin, jimiž se honosí země. Vysvětlit chci ti, ó, bratře, tajemství živelné mízy, která jak zelená řeka rostlinstvem proudí, 128 která jak rudá krev krouží žilami tvorů, která jak třpytný jas jiskří v nerostů nitrech. Pokorně pohlédni vzhůru k dalekým hvězdám, stejný vše ovládá zákon plození nekonečného: v éteru světy se rodí, pod zemí rostliny klíčí, nerosty září, na zemském povrchu tvorstvo slavně se rozplemeňuje od prášku živočišného k člověka stupni, koruně tvorstva. Kvetoucí světe, vesmíru květino skvoucí, plovoucí na modrých vlnách světelných hlubin, v pravěké stvoření době v kalich tvůj lačný slét’ kdys prach zaniklých planet bloudící od hvězdy k hvězdě, oplodnil lůno tvé chtivé, možnost mu skytl vývoje rozličných tvarů, přenesl z bývalých světů zárodky živné v mladý svět nový, aby tam počal, někdejší život kde přestal. Díky ti, Vesmíre plodný, za každý útvar, jejž tvoříš 129 života schopný v přírody tajemné dílně z prvků a z ústrojných látek, nedáváš zaniknout nikdy nesmrtné hmotě, necháš nás zúčastňovat se v podobách různých, účelných, na svém vždy místě, zázraků jsoucna, které v nás, vůkol nás žijí, ve světu světy zas tvoří, slavíce vzkříšení stálé skrytého božství.“ 130