ČLOVĚK ZPÍVÁ

Emanuel Lešehrad

ČLOVĚK ZPÍVÁ
Úsměv slunce v kalich dlaní kane, v opojení slastném jarní mízou zírám do daleka: Jako bezmezný tok život světem proudí, na hladině výška s hloubkou splývá, do neznáma slavně plují lodi, v každé vztyčen člověk, žhavě zpívá: „Ze všech srdcí touha květy tryská, ze všech očí oheň vášní blýská, hmota volá, hmota roste, výská, nad příbojem tvorstva pne se věčný vrchol palmy větry kolébaný, jako žití prapor nekonečný..nekonečný... 131