PŘÍŠTÍM VĚKŮM

PŘÍŠTÍM VĚKŮM
Chtěl bych tě ověnčit písní, člověče budoucích věků, chtěl bych vás oslavit písní, budovy příštího světa, upřímnou bratrskou písní, v které bych prohýřil srdce!..srdce!... Vidím vás, obrovská města, soustředná, jiná než dneska: rozsáhlé mistrovské stavby, hotely vzdušné a světlé, mohutné sloupy, jež nesou k obloze zářivé báně, visuté mosty, jež směle nad ulic křížením pnou se, které se trvale hemží národů barevnou směsí, vzduchová vozidla, která nad mrakodrapy vzduch brázdí. Vidím vás, dělníci božští, práce vy oddaní kněží, v rovnosti, v bratrství slunném ruce si podávající, na troskách poroby dávné volnosti tyčíte prapor, pějíce kolozpěv míru, vítězství lidského ducha. Vidím vás, umělci příští, spějící k vrcholu slávy, básníci osvětné doby, pěvci a pokroku věštci, nového ryzího žití, života míru a činu, v kterém je souzvukem všechno, krásou a vědomím síly. Vidím vás, učenci, šťastné výsledky plodné své práce, řídící koloběh žití, zákonů vesmíru znalé, proroci jasného boha, Přírody očistné, věčné, nádhery života, smrti nadšení vykladatelé. 118 Vidím vás, budoucí ženy, vědomé rovnosti rodu, po boku činných svých mužů, hotové k zápasům žití, zdárné a rozumné matky, zhoštěné předsudků lichých, znající význam a účel toho, jejž rodíte pro svět. Cítím vás, budoucí bratří, blízko, tak blízko svým prsům, slyším tep nesčetných srdcí, dosavad nenarozených, tisknu vás všechny v svou náruč, na čela vroucně vás líbám, nezkrotnou radostí jásám, k závrati vámi se zpíjím. Budoucí bratří mí drazí, ve vás a s vámi já splývám, s vámi též budu kdys žíti, ve vás snad, ve vašem světě, cítím to v nejhlubším nitru, vím, že jsem tady a budu v přeměně stálé, dnes mužem, zítra snad v podobě jiné. Možná, že bude to rudá důvěrně vonící růže, která se kteréhos’ jitra rozzáří v květnici jara, možná, že bude to žena, důstojná nového věku, možná, že bude to skřivan 119 trylkem svým slavící zemi, možná, že bude to skýva, určená hladovým lidem, kteří v ní najdou svůj úsměv, skromného zachránce žití, možná, že bude to vzácný broušený drahokam smavý v prstenu mladého muže, kterého potěší leskem. Budoucí bratří mí krásní, milí a božští mí bratří, po vás jsem stravován touhou, po vás své rozpínám paže, otázek plný a lásky, lačný a v nedočkavosti: nashledanou! 120