VEŠKERENSTVU

VEŠKERENSTVU
Na výši blankytu stojím, čekám a čekám a čekám, co mi as přinesou bozi, co mi as přinesou světy, co mi as přinesou lidé. Nade mnou činohry bohů, vůkol mne činohry světů, pode mnou činohry lidí. Úžasné dění souvislé od věku k věkům, od hvězdy k hvězdě, koloběh zákonů věčných, kterým Vše podléhá v shodě. Drobounká pozemská buňka, nazvaná člověk, vnímati zdaleka může vodopád věků, který se účelně řítí nesměrným věčnem, vítězně jásá. Souzvuku Všeho! Na výši blankytu stoje v hlubinách kráčím, 132 v místech, kde mlčení vládne, hovoří všechno k lidskému duchu. Není již přehrady pro mne, která by veškeré hmotě bránila splynout v jediném prazpěvu Ducha neskončitelném, v kterém i nejmenší buňka cítí se částí být božství, vesmíru tónem! 133