ZROZENÍ BÁSNĚ

Emanuel Lešehrad

ZROZENÍ BÁSNĚ
Ústy jsem zlíbal zlaté tvé tělo, ústy, v nichž sídlí křídlaté verše, tělo, jež přírodou voní. Po jistém čase, z onoho splynutí těla i duše, narodila se líbezná báseň, duchovní dítě. Já, šťastný otec: poslušen zákonů vyšších, nabádajících se zachovat příštím, plodit a rodit, tvořiti nepřetržitý, úrodný řetěz bytostí ducha i těla, děkuji tobě, ó, ženo, za této výsostné chvíle, za děti, kterés’ mi dala, básně, jež vznikly v milostném splývání s tebou, za to, že moh’ jsem jim dáti mozek svůj, krev svého srdce, vlastnosti, city a touhy, naději, lásku a víru, aby kdys v budoucnu mohly v díle mém pokračovati, oplodňovati a rodit, 49 jako kdys činil i otec, na líše pravdy a krásy státi se budovateli, bratry a vykladateli božského v hmotě. Ó, milenko trpná, viz hvězdně blankytné oči našeho děcka, jsou ze snů a přeludů lásky, jež v nitru tvém spaly, viz dumavé plaménky vlasů, jež věnčí mu čelo, jsou ze stínů života mého, jenž v samotě kvete, viz ručky tak bledé a jemné, jež děťátko vztahuje po nás, jsou z neukojené touhy, jež pudí nás od země k nebi a od nebe nazpět zas’ k zemi, viz ústa, jež usmívají se, jsou nevyslovitelným blahem, jež člověk si uchoval v nitru, jak vzpomínku na hvězdné chvíle, když v nadšení s přírodou splýval, když duchem svým prolétal vesmír, pochopil božské. 50

Básně v knize Slunovrat (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 6):