MALLARMÉŮV NÁHROBEK
Z dalekých souhvězdí slétls na bludnou stálici naši,
která se chmuřila temnem bezbožných niter,
nechápajících, že anděl s oblaků k Zemi se snáší,
zvěstovat možnosti skryté budoucích jiter.
Do sloupů dávného chrámu – trosky dob hrdinné báje –
vtesala posvátné značky ruka tvá snivá,
aby je řešil věk příští, schopný by rozluštil taje
božského písma, jež hymnus o kráse skrývá.
Předčasní čtenáři písma, které jak šlépěje žhoucí
zazáří na cestu snílkům, věřícím v Zjevení skvoucí,
putují dělníci ducha k jitru, jež vzchází:
budovat v nadšení zbožném svatyni vznešené krásy,
másti se nenechajíce posměchem chorými hlasy
láje, jež po věštci světla kamenem hází.
17