MALLARMÉŮV NÁHROBEK

Emanuel Lešehrad

MALLARMÉŮV NÁHROBEK
Z dalekých souhvězdí slétls na bludnou stálici naši, která se chmuřila temnem bezbožných niter, nechápajících, že anděl s oblaků k Zemi se snáší, zvěstovat možnosti skryté budoucích jiter. Do sloupů dávného chrámu – trosky dob hrdinné báje – vtesala posvátné značky ruka tvá snivá, aby je řešil věk příští, schopný by rozluštil taje božského písma, jež hymnus o kráse skrývá. Předčasní čtenáři písma, které jak šlépěje žhoucí zazáří na cestu snílkům, věřícím v Zjevení skvoucí, putují dělníci ducha k jitru, jež vzchází: budovat v nadšení zbožném svatyni vznešené krásy, másti se nenechajíce posměchem chorými hlasy láje, jež po věštci světla kamenem hází. 17