POUTNÍK

Emanuel Lešehrad

POUTNÍK
Dnů jarních vzduch zpit líbá luh, jenž barvou zpívá a bytost mou jak ozvěnou sny rozechvívá. Můj sivý zrak jak s nivy pták pod oblak vzlétá; sním o dnu zlém i blaženém, jež Osud splétá. Vším spokojen, co dá mi den, jdu bez váhání; vím, země jsem jen poutníkem, až zemdlím, usnu na ní. 82