VĚTRNÝ MLÝN

Emanuel Lešehrad

VĚTRNÝ MLÝN
Již pozdě navečer jsem pustým krajem šel. Kdes v dálce setmělé jsem přízrak uviděl. Mlýn příšerný to byl, zjev mrazný hrůzou svou, pruh stezky nevlídné ved’ k němu bažinou. Na černém pozadí mlýn onen růst se zdál, a v křídla ohnivá dech zloby času vál. Ta kola točila se v tanci divokém, v tmy moři nesmírném a v tichu hlubokém. V nich, v směsi šílené, jsem uzřel vpletená mdlá těla blouznivců, sny jejich zmučená..zmučená... 51