ODCHÁZEJÍCÍ SLUNCE

Emanuel Lešehrad

ODCHÁZEJÍCÍ SLUNCE
Když Anděl světla v jitřním zátřpytu v nach zadech’ květný kalich blankytu, můj pohled pohladil jí spící tvář. Však teď, kdy západ v okno vlíbal zář: sním u klavíru vzpomínaje na ni a ruce blouzní mořem zadumání na vlnách kláves, na něž soumrak schvívá. Má duše v rudě skvoucí říze zpívá. 67