VYPLUTÍ

Emanuel Lešehrad

VYPLUTÍ
A z hlubin ocean o krásách plavby zpíval do snění kajuty, kde spaly žádosti, a obzor nadějí se vábně rozechvíval za jitřních červánků mé trudné mladosti. I zvedla touha má Snu lodi kotvu v pýše na vlnách tajemství, jež z dálky plynuly, mé stesky na břehu se shromáždily tiše, by šátky na cestu mně sbohem kynuly. A duše vyplula v svém jarém rozdychtění, když vítr osudu v klid plachet zavolal, modř nebe rozvila se v slibné záři denní, a hrdě na stožár jsem rudou vlajku dal. 9