V HOREČCE

Emanuel Lešehrad

V HOREČCE
Jak často zdá se mi, když touha nedá spát, na loži rozjímám a vzývám z hrobu mládí, že u mne kdosi dlí, jenž má mne vroucně rád a tváře horečné mi vlídnou dlaní chladí. Mně mlžně připadá, že vnímám sladký hlas, jenž zní jak bzukot včel a na svém čele vlahém že cítím dumavý, jak vánek hebký vlas, a záhon myšlenek se rosí třpytným blahem. V snu tuším přítele, jenž teskně usmívá se, i ruku soucitnou, jež bludně zachvívá se..se... Mé srdce dojaté pak líbá němý žal. Tu v loži choulím se a oči hořce planou, a slzy lítosti v dum horký polštář kanou, jak sbohem příteli bych naposledy dal. 52