LODI

LODI
Na vlnách dřímá zámořský parník, s paluby světla v neklidném temnu plaše se lesknou na vodní pláni. Na lodi ticho, usnuli všichni; jenom stráž chmurně přes okraj hledí, kterak se v hloubce ke spánku chystá obrovské moře. Z temna se noří koráby touhy, věnčené květy, v obdivu davu, které hlaď mořskou zvlnily z jitra v naděje vánku, cestou však bouří zraněny leží na tesech skalin; zákeřné lodi, lupičů hnízda, pod černou vlajkou s umrlčí lebkou, věštící z dálky zkázu a nářek, smělé jak orli, rychlé jak vichry, výbojné, mstivé, jejichž zlá srdce posléz’ klid našla v náruči hlubin. 12 Zklamání lodi, s jízvami v boku, příšerné vraky, jako zlý přízrak, na nichž se mužstvo u stežňůstěžňů tísní, zvedajíc ruce bezmocně k nebi. Ale v své skrýši hoví si Moře, chapadla jeho vlní se hrůzně po novém lupu..lupu... Na vlnách dřímá zámořský parník, varovná světla v osudném temnu plaše se lesknou na vodní pláni. 13