SELANKA

SELANKA
Matko, chci, abys mi koupila zahrady velké..velké... jak nebesa. PAUL REDONNEL
Je míru odpůldne. Sním: Půjdu úvalem v chrám hvozdu vlídného po hrázi rybníka. V klid luk se usmívá modř zmládlé oblohy. Trs růže šípkové pln poupat procitlých, a vzduch je proteplen a zpestřen žlutásky, již pijí znalecky med z číšek kopretin..kopretin... To chvíle úchvatná je v lidském životě, neb její úsměvy po léta nevadnou a její pohledy se v duši vžehují. Slyš! ženci ke spánku již klasům zpívají..zpívají... Je štěstí v přírodě i v nitru člověka. Dvě nahá děvčátka se brodí pod lávkou. A slunce mazlivě se houpá na vodě a potok v hovoru vln líném odplývá..odplývá... Rád nyní dumal bych v trav loži u hvozdu, pil světlo tekuté a vůně vdechoval. Jak z modrého skla báň se klene nade mnou: 84 Jsem bodrý pastevec, jenž hlídá ovečky – v plyš luční ulehnu a toužím k oblakům. Hruď blahem přetéká. Jsem smavě rozptýlen jak prška sluneční, jak trylky skřivanů, již tonou v oblacích, jak šipky vlaštovek, jež s větrem závodí. Ach, jak jsem rozechvěn snem, vzduchem, palouky a září vějířem a vzdechy aleje, kam zbloudí milenci, by zpovídali se ve vůni akátů z muk lásky mladistvé. 85