STARÉ OBRAZY

Emanuel Lešehrad

STARÉ OBRAZY
Ve stínů zátiší, kdes pod pavučin tkání, sní pastel, rytiny a medajlonek zlatý. Sem oknem z večera se vkrádá Západ vzňatý, když v lože plamenů se slunce k spánku sklání. Toť svátek vzpomínek. Zjev dobrodružné paní a dívčí postavy, jež z kdysi šaty mají, a muži v parukách, jimž oči vášní plají, z mlh doby zaniklé se noří znenadání. Čar slunných, bývalých jar ožívá tu znova – snů zvadlé příběhy i vůně náladová – v těch starých obrazech, jež ze sna procítají. A stíny vybledlé se stávají zas těly, je slyšet jejich smích i pláč, jímž dřív se chvěly, jež však teď nadarmo se rodí, umírají. 53