ZÁTOKA TICHA

Emanuel Lešehrad

ZÁTOKA TICHA
Usnulá voda sněním zelenavá se matně leskne v mořské zátočině jak relikvie odumřelých tužeb planého mládí. Stráž věrných palem trpělivě čeká na němém břehu..břehu... Sotva valné moře svou bludnou vlnu jako sdílný pohled sem občas vyšle. V ten přístav stínů, který za večerů rád navštěvuje putující měsíc, dech zlobné bouře zapudil můj koráb zbavený mužstva. Zde na palubě dumám o zlých ztrátách. Nech snění, plavče, napni plachty vůle! Hle, moře láká, dálka otvírá se..se... Zkus ještě štěstí! 11