JEVIŠTĚ ŽIVOTA

Emanuel Lešehrad

JEVIŠTĚ ŽIVOTA
Je život zápol sil a na člověka čeká, ten připravuje se – a Budoucna se leká, tu slyší ustrašen, jak věčnosti proud hučí, jej touha povzbouzí a bolesti ho mučí, a Osud otvírá rty, jež jsou sousta lačné. Co počne, neví sám, kdy nejistý boj začne. A znovu couvá zpět a bojí se a děsí, na jeho ramena strach před smrtí se věsí, přec v zápas vrhá se lstí chtěje zvítěziti, však záhy podléhá a poražen se cítí, až posléz’ jeho leb se k zemské hroudě sklání, by po zlém zápasu si odpočala na ní. 31