JEVIŠTĚ ŽIVOTA
Je život zápol sil a na člověka čeká,
ten připravuje se – a Budoucna se leká,
tu slyší ustrašen, jak věčnosti proud hučí,
jej touha povzbouzí a bolesti ho mučí,
a Osud otvírá rty, jež jsou sousta lačné.
Co počne, neví sám, kdy nejistý boj začne.
A znovu couvá zpět a bojí se a děsí,
na jeho ramena strach před smrtí se věsí,
přec v zápas vrhá se lstí chtěje zvítěziti,
však záhy podléhá a poražen se cítí,
až posléz’ jeho leb se k zemské hroudě sklání,
by po zlém zápasu si odpočala na ní.
31