PO SMRTI

Emanuel Lešehrad

PO SMRTI
Až v rakvi bude odpočívat tělo a příkrov země zmdlené údy skryje, má volná bytost věčností se zpije, Smrt zapomněním ověnčí mi čelo. Z mých očí, v nichž se nebe obráželo, strom života nechť vonnou mízu pije, v snu uslyším jen červů melodie, když hostinu jim vystrojí mé tělo. Můj duch se vznese k vesmírnému moři, tam do zvučných vln radostně se vnoří, v nichž koupají se hvězdy blažené, co zatím novým sluncem obzor vzplane a ze srdce, jež toužit neustane, trs zkrvavělých růží vyžene. 22